"mate neco k jidlu? treba gulas se sesti knedlikama?"
pane...
coze jste to rekl? gulas? ? ??? ? ? ?? ? ? ? ?? ? ? ? ?? ? ? ? ??
reknete to znovu, pomalu. ne kvuli mne, ale kvuli vesmiru, at si to muze uzit.
ano. mame gulas.
mame gulas tak poctivej, ze by i vas pradeda vstal z hrobu a rekl „dej mi lzici a nikdo nebude zranen.“
tento gulas neni jen jidlo. je to odpoved na zimu, hlad, samotu, rozchod, pondeli i ctvrtek.
tento gulas je objeti od babicky, ktera nikdy neexistovala, ale presto si ji vsichni pamatujeme.
maso v nem je tak mekke, ze byste ho mohl nakrajit pohledem.
omacka je hutna jak roman od dostojevskeho, ale neni v ni ani jediny smutek.
jen cibule, paprika, cesnek a pravda.
a ty knedliky...
tech sest bochanku, to jsou bile polstare, na ktere si gulas klade hlavu, kdyz si potrebuje odpocinout od sve vlastni velikosti.
kazde sousto je jako sborovy zpev v pivnici, kde nikdo neumi noty, ale vsichni vedi, jak to ma znit.
ano, pane. mame gulas.
a kdyz dojidate posledni knedlik, nenastava konec. to je jen uvod do dalsi navstevy.
nebo muzu nabidnout sekacku v bezlepkove housce za 39 korun jestli chcete
