Ceckos
Ceckos
 |
|
| Body: | 26 |
| Umístění: | 1290 |
| Poražený protivník: |
459.750 (414.)
|
| Kmen: |
-TA-
|
| Vesnice (1) |
Souřadnice |
Body |
|
|
393|587 |
26 |
|
|
Osobní text
|
Legenda o Kozlích bojovnících z hor Mračných rohů
Kdysi dávno, když svět byl ještě mladý a hory se teprve učily být kamenem, žil v údolí národ kozlů — silných, hrdých a nezkrotných tvorů, kteří chodili po dvou a nosili zbraně z černého rohu.
Říkalo se jim Kozlí bojovníci. Nebyli to obyčejní kozlové, ale bytosti, v nichž se snoubila síla přírody a duch starých bohů. Každý z nich se rodil pod bouří — když hromy duněly a blesky rozžínaly nebesa.
Vedl je Velký rohoun Bělobrad, kozlík s rohy tak širokými, že by na nich mohl spočinout měsíc. Bělobrad nosil na hřbetě jizvu po blesku, který jej zasáhl při narození — znamení, že si jej vyvolil sám duch hory.
Kozlí bojovníci žili podle přísného kodexu:
Nikdy neutíkej z boje, dokud stojíš na svých kopytech.
Chraň stádo, i kdybys měl padnout.
Roh je tvá čest — zlomíš-li jej, zlomíš duši.
Když do jejich údolí jedné zimy sestoupili lidé, aby káceli posvátné stromy a těžili kameny z jejich svahů, Kozlí bojovníci povstali. V noci se z mlhy vyřítili s duněním kopyt, s rohy lesknoucími se jako ocel, a bránili hory tak zuřivě, že se lidé báli znovu vstoupit do jejich kraje.
Z úcty k jejich odvaze se dodnes říká, že když v horách zní ozvěna mečení a zvuk připomínající kov o kámen, to duchové Kozlích bojovníků znovu cvičí své rohy, připraveni chránit svůj domov.
A kdo se o půlnoci odváží vylézt na vrchol Mračných rohů, může prý spatřit obrysy kozlů, jak stojí v kruhu kolem ohně z modrého plamene — a jejich oči svítí jako hvězdy nad horami. |
|
|
